Cesta je cíl. Nikdy není pozdě začít – Sylvia Hrádocká

Jak dlouho běháš a co tě vlastně k běhání přivedlo? Sportovala jsi v mládí?

S rodiči jsem jako dítě hodně chodila po horách, v určitém věku mě to opravdu bavilo. V dospělosti pak už od každého něco, asi nejvíc kolo a moc ráda jsem jezdila na inline bruslích – ale všeho s mírou, rozhodně nebylo nutné sportu věnovat hodně času – možná mě to později i trochu zamrzelo.

Atmosféru sportování jsem si ale stejně užívala na atletických závodech a fotbalových zápasech, ale z druhé strany hřiště, jako zapálený fanoušek mých synů.

Jak byli děti starší, času více a já měla nějaké to kilo navíc, tak můj manžel (nesportovec) dostal šílený nápad jít si zaběhat… No, překvapivě mě to i bavilo a šla jsem (už sama 😊)  i podruhé a pak znova a už to bylo… takové to pobíhání kolem baráku, ale častěji a dál, a pak se to už se mnou vezlo. Běhala jsem dlouho sama, nezávodně, nevěřila jsem si. Asi až po dvou letech běhání jsem se odvážila přidat se k běžecké skupině a po dalším roce jsem se přihlásila na první závod, kterému samozřejmě předcházela analýza výsledků předchozích ročníků, zda nebudu úplně poslední a zda se mi tato sranda bude líbit. A dopadlo to tak, že předchozí tři roky jsem závodila velmi intenzivně s maximálním nadšením, co si jen lze představit 😊

Podporuje tě tvoje rodina v běhání?

Ze začátku moje běhání vypadalo tak nenápadně, takže určitě ano, podporovali mě a měli radost, že mě to baví. Oba synové aktivně sportují a takto jsme se k sobě jako sportovci víc přiblížili, s pochopením různých bolístek či pocitů, kterým rozumí jenom běžci 😊

Teď už je moje trénování i závodění časově značně náročnější, ale jsem vděčná za podporu a holt i přizpůsobování se všech. Jsem moc ráda, že mám ten prostor věnovat se této mojí závislosti a vášni 😊

Myslím, že jsou na mě pyšní, když vidí tu cestu, kam jsem se posunula, protože to, že mě mě běhání takto chytne za srdce, by nikoho z nás ani ve snu nenapadlo 😊

Kdy vlastně trénuješ? Běháš sama nebo s partou?

Trénuju především s partou, ale ráda běhám i sama.

Mám skvělého trenéra Miloše, s kterým jsme domluvili první tréninkové plány právě na PPR závodě v Divoké Šárce v 2023 – ale to byla fakt náhoda, že to byly zrovna PPR závody, kde jsme se potkali 😊 Naše tréninková skupina je jako moje běžecká rodina, sešla se tam skvělá parta a je mi s nimi moc dobře 😊 Běháme traily v Prokopském údolí, běháme intervaly na asfaltu v Braníku, i traily mimo Prahu… Je to pestré a ta různorodost mi vyhovuje, někdy mám chuť vyčistit si hlavu nějakým pořádným kopcem a následně si užít jeho seběh, někdy mám chuť soustředit se jen na silnici a vnímat rychlé tempo.

A když neběhám, tak moc ráda cvičím, baví mě kompenzační cvičení, kruhové tréninky, TRX, jóga. Takže vlastně nějaké formě tréninku se věnuju pořád, no asi to bez toho už neumím.

Jaký jsi běžela první závod v životě a který závod PPR?

První závod jsem běžela ze série RunTour v Praze na Ladronce – 5 km distanci, asi proto, že jsem to měla kousek od domova. K mému překvapení to ale vůbec nedopadlo špatně – což mě motivovalo se zkusit ještě zlepšit a zkusit si zazávodit znovu.

O závodech PPR jsem věděla z webu, ale odvahu přihlásit se jsem dostala až na jaře 2023, kdy jsem běžela 14 km trať v Průhonickém parku a hned se mi povedlo tento závod v mé kategorii vyhrát. A od té doby jsem běžela každý závod PPR a samozřejmě mám koupenou celou sérii i letos, je to prostě srdcovka, to říkám pořád a všem 😊

Co se ti na závodech PPR líbí?

Užívám si atmosféru závodního dne. Potkávám známé běžce, s kterými se pravidelně vídám na PPR závodech. Už se předem těším na všechny milá setkání, mezi kamarády běžci vládne strašně srdečná atmosféra.

Zdá se mi, že závodní den si užívá i celý realizační tým a milí ambasadoři, kteří také šíří úsměvy a dobrou náladu; mojí počáteční předzávodní nervozitu svými vtipnými vstupy eliminuje moderátor Marek, toho jako součást závodů vždy ráda slyším, díky 😊

Samozřejmě závodní tratě jsou krásné, proběhla jsem všechny a všude, krátké i dlouhé. A vždy se už těším do cíle, kdy to vše ze mě spadne, endorfiny fungují a já nasávám pozávodní atmosféru a je mi dobře.

Jaké je tvoje životní motto?

No není to nějaká jednoznačná věta nebo citát. Je to o pocitu.

Běh mi změnil život, naprosto. Tolik motivace, houževnatosti, vnitřní síly, co jsem díky běhu v sobě objevila a netušila, že to tam je… Díky běhu a toho všeho kolem jsem poznala tolik skvělých lidí a přátel, jsem šťastná, že jsem součástí tak úžasné komunity.

No prostě cesta je cíl.