Příběh ambasadora – Jan Malý

Dalo by se říci, že co značka, to specifický přístup v prezentaci na běžeckých akcích. S rozvojem sociálních sítí a jejich významu se velice atraktivní disciplínou stalo využívání ambasadorů. Pro produkty, značky, pro závodní série nebo soutěže. Již z dob před sociálními sítěmi pochází klasická marketingová poučka, že „ukázaná platí“. Zkrátka pokud někdo nějaký produkt evidentně užívá, asi na tom něco bude. A totéž se logicky přenáší i do éry sociálních sítí. A také do prostředí běhání a závodů. Asi každý soudný člověk si dokáže představit, že využití influencerů/ambasadorů je pro prodejce vybavení nebo pořadatele akcí velkým tématem. My jsme se ale podívali na to, jak to vypadá z druhé strany.

HONZA MALÝ

• rodilý Kutnohorák
• celý život za barem mezi lahvemi alkoholu
• většinu profesního života sbíral zkušenosti v zahraničí, po návratu do ČR vede bar, kterým procházejí světové hudební hvězdy, které účinkují v pražské O2 Aréně
• ambasador běžecké série Prague Park Race
• oblíbené knihy: Charlie Engle – Ultramaratonec a Rich Roll – Hledání Ultra

Jaký byl tvůj první závod?

Pražský půlmaraton v roce 2019 po roce pravidelnějšího běhání. Z barového zaměstnání jsem měl 93 kilo a bylo reálně na čase se sebou něco dělat, tak jsem se přihlásil na půlmaraton, který jsem dal nakonec celkem dobře. Půl roku nato maraton, který jsem dal taky celkem dobře. Další půlrok nato jsem šel Krkonošskou padesátku a tu jsem jen přežil. Nicméně od té doby inklinuji spíše k přírodě a trailům.

Už jsi zažil ten pocit, ke kterému se každý pravidelnější běžec dříve nebo později dostane, že je sport, běhání nevyjímaje, hodně komerční záležitost?

Ano, tou fází jsem si už prošel. Ale zároveň věřím v to, že nikdo nikoho do ničeho netlačí. Nějaké boty si stejně nakonec musím koupit a i ten Pražský maraton si jednou za rok rád dám. Je to výjimečný závod s výjimečnou atmosférou.

Jak ses dostal k ambasadorství?

Již několik let podporuji svým běháním malou holčičku, Michalku. Za každý kilometr můj nebo někoho jiného, pokud označí svůj záznam příslušným hashtagem, dám na podporu léčby Michalky korunu. Ze svého. Postupem času se ke mně přidal ještě kamarád, čímž se dosah jen rozšiřuje. Nicméně mě překvapilo, že na obyčejný post na Instagramu zareagovalo fotkou už na začátku asi 800 lidí. Nějakou dobu nato jsem se chtěl přihlásit na závody Prague Park Race a všiml si inzerátu, kdy pořadatel hledal ambasadory pro prezentaci závodů, přičemž budou obcházet všechny závody série. Jelikož mi osobně není proti srsti se veřejně prezentovat (v čemž mě vyškolila i má profese) odpověděl jsem, vybrali si mě a stal jsem se poprvé v životě ambasadorem.

Přijde Ti, že to je funkční marketingový nástroj?

Já asi nejsem tím, kdo by to měl hodnotit. Ale mou osobní zkušeností například je, že jsme na výběhu po trati závodu v Divoké Šárce míchali regenerační drinky. Taková malá show, kdy jsme regenerační nápoj namíchali a podávali tak, aby to byl skutečně drink a běžci si ho i užili. Hned druhý den ráno hned po výběhu mi psala účastnice výběhu s poděkováním, že to bylo super a že si užila jak výběh, tak drink. A to samozřejmě potěší jak mě, tak pořadatele.

Pro jakou značku/službu bys ambasadorství nedělal?

Mám to vlastně celkem jednoduché. Neuměl bych propagovat věci, kterým sám nevěřím. Určitě bych nemohl podporovat různé půjčky a podobně. Nicméně tak odpovídám i s ohledem na velikost mého sociálního zásahu. Stále je pro mě cennější dostat např. vybavení pro sport, který si mohu otestovat i jej užívat než než peníze. Stejně bych si za ně koupil vybavení pro sport. Navíc větší ohodnocení by ruku v ruce neslo i větší očekávání ode mě. Aktuálně postuji zhruba jeden příspěvek týdně. To bych dělal i tak. Větší množství už by pro mě byl neadekvátní závazek.

Jsi zároveň i followerem někoho jiného?

Je pár takových, které sleduji. Například Přemek Vida, snowboardový trenér a dobrý běžec. Stalo se to ale velmi osobní cestou. Běžel jsem Krkonošskou padesátku, kdy bylo opravdu velké horko – určitě nad 30 stupňů, a na 33. km mě chytly křeče do obou stehen. Kolem mě probíhala spousta lidí a ptali se, jestli jsem OK. Snažil jsem se to nějak rozchodit, až přiběhl Přemek a dal mi ampuli s hořčíkovou mastí. A tím mě zachránil. V cíli jsme si chvíli povídali a občas se teď i pozdravíme. Líbí se mi, jak to dělá a jaká má videa. A v jeho případě se potkalo to, že je ambasadorem produktu, který funguje, toho si cením.

Co jsou tvé nejúspěšnější posty?

Ty charitativní s Michalkou. Pak můj post z účasti na Pražském maraton, ale taky ty z práce. Asi pravděpodobně proto, že běžecké motivy se mohou rychle okoukat a nakonec to nejvíce fresh je kombinace běhu s mým životem nebo prací.

Jaké to je po 12 hodinách na nohách v práci?

Snažím se to kompenzovat regenerací – saunou a masážemi. Když to nejde, vyběhnout aspoň kratší běh, pomalu. Mám takový tip pro lenochy – obout se. Pak už to jde.

Celý den mezi lahvemi alkoholu, není to tak trochu protimluv ve vztahu k běhání?

Piju alkohol, tohle prostředí je těžké skloubit, ale už aspoň nevybíhám s kocovinou 

Kolik naběháš?

Nepočítám si objemy, rád měním způsob tréninku, hodně chodím do fitka, chci to mít pestré, jezdím na kole a s tímhle povoláním by nějaká úplná pravidelnost stejně nešla.

Považuješ běhání za vhodnou partnerskou aktivitu?

Raději sám, ale důležitá je tolerance a respekt vůči trávení času tímto způsobem od partnera.

Posloucháš hudbu při běhání?

Poslouchám hudbu pořád. Tip – čím rychlejší, tím lepší – elektronická taneční hudba. Ale třeba Outcast jsou skvělí pro pomalé běhání. Vlastně je to takový můj ovladač, jsem na to absolutně senzitivní.

Jsi běžecký pacient?

Ne, ale dokážu pochopit, že jsou lidi, pro které je běh velice důležitou součástí života, a že pokud by nemohli běhat, zhroutil by se jim svět. Věřím, že se běhání může stát takto nezdravou součástí života.

Přemýšlíš i nad lidmi, kteří Tě sledují? Co jim vlastně sděluješ a co si z toho možná vezmou?

Dělám to primárně pro sebe. Tak jako by to tak dělal i v případě, že bych nebyl ambasadorem. Samozřejmě mě potěší, když se někdo ozve, že jsem ho inspiroval k běhání, účasti na závodech a nebo změně životního stylu. Každopádně, co bych rád předal lidem dál, je heslo, že „Tvá komfortní zóna Tě zabíjí“.