Stále usměvavé a v dobré náladě. Běžci běžcům a to doslova. Dříve závody běhaly a teď je vidíte v roli dobrovolnic. Jak to vidí holky, které potkáváte na závodě PPR z druhé strany?

Dříve jste běhaly závody PPR a teď na nich pomáháte, co vás k tomu přimělo?

Irena: Přátelská atmosféra, skoro až rodinná řekla bych, a hezké lokality. Můžu být toho všeho součástí, aniž bych musela závodit 😊

Iva: Ráda pomůžu, když je to potřeba. Navíc je zajímavé poznat závod i z jiné perspektivy.

Soňa: Již nezávodím, a přesto jsem nechtěla přijít o běžeckou komunitu a přišlo mi to jako fajn příležitost se potkávat se závodníky PPR pravidelně a prožívat s nimi atmosféru závodu.

Znáte závody z obou stran (běžec/organizátor). Která strana se vám líbí více?

Irena: Oboje má něco do sebe, ale momentálně dávám přednost pohodovým konverzačním běhům, takže jsem ráda za možnost být na straně organizátora.

Iva: Závodní spektrum má skvělou atmosféru, tzn. baví mě dojezd endorfinů po závodě, na druhou stranu jsem ráda, když si ostatní závodníci můžou užít závod v klidu po svém, protože je o ně postaráno, takže pocit z dobře odvedené práce je taky skvělý. Baví mě tedy obě strany, každá něčím jiným.

Soňa: Teď momentálně jsem spokojena jako organizátor, ale jako závodník se mi to také líbilo, ovšem k tomu je potřeba trénovat a připravovat se a já jako babička mám teď povinnosti 😃

Běháte pravidelně, máte nějaký cíl nebo spíše jak vás napadne?

Irena: Spíš pravidelně řekla bych. Ale nemám stanovený žádný cíl. Moje zkušenost je, že nejsilnější momenty si pamatuji z té cesty za tím než z dosažení samotného cíle. Takže jsem si spojila běh s poznáváním nových míst ať už u nás nebo v zahraničí a sbírám zážitky.

Iva: Bez běhu si svůj život už nedokážu představit, takže běhám alespoň 4x týdně. Co se týká cílů, jsou hlavně o udržení a zlepšení kondice, rovněž závodní prostředí neopouštím, kromě již zmíněné atmosféry mě závody obohacují zážitkově a zkušenostmi.

Soňa: Běhám pravidelně bez cíle, ale už několik let se dvěmi běžeckými skupinami a všichni se stali i mými přáteli.

Jak skloubíte sport (běh) s osobním životem, prací?

Irena: Je to celkem náročné. Do kalendáře se toho vejde hodně 😊, takže největší boj je pak s hlavou. Je potřeba si stanovit priority a neočekávat od sebe, že všechno dáte na 100 %. Ale zároveň nehledat výmluvy. Pak se to dá.

Iva: Nenastane-li výjimečná situace, tak myslím, že hodinu běhu denně bych asi našla vždycky. Navíc jít si zaběhat po práci, je pro mě skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu. Nebo naopak před prací – skvělý start nového dne.

Soňa: Jedině tak, že sport je prioritou hned po rodinném životě, potomci mají vždycky přednost a po rodině a sportu je vše až na druhém místě, ovšem do práce samozřejmě chodím a ráda a s vděčností jaké mám bezvadné kolegy 😊

Děláte i jiné sporty než běh?

Irena: Ano, spoustu. Nejsem v ničem dobrá, takže není potřeba se upínat jen na jeden sport.

Iva: Plavu, jezdím na kole, občas se snažím dělat silová cvičení. V zimě mě baví běžky, sjezdovky

Soňa: Jóga je teď můj favorit a DNS stabilizační cvičení, to už ale se vlastně nabízí jako kompenzace k běhu, kolo o víkendu a chybí mi plavání 🏊🏻 , tak do budoucna do toho snad skočím 😃

Jaký závod PPR jste běžely poprvé? A který naposledy?

Irena: myslím, že první Divokou Šárku a poslední Průhonice nebo možná Prokopské údolí 😊. Ten mi chyběl abych měla všechny!

Iva: Prokopské údolí na podzim 2023 a Průhonice na jaře 2024.

Soňa: Poprvé to byla Divoká Šárka a naposledy Průhonice.

A jaký závod PPR se vám líbí nejvíce a který byste si opět zaběhly?

Irena: To je těžká otázka … všechny lokality jsou krásné – je těžké vybrat jen jednu.

Iva: Šárku! Běžela jsem jí jen tréninkově, je to pěkný trail plný výzev 😊

Soňa: Nejvíc se mi líbí Hruboskalský půlmaraton v Českém ráji, ale zaběhla bych si mnohem raději Divokou Šárku, protože je tam pěkně parkování a kousek MHD 😃👍