Vždy usměvavé a v dobré náladě, i když běh nesnášely a neuznávaly

Irena a Ivana Moosovy – nadšená sportovní rodinná dvojice, kterou znáte i z našeho seriálu Prague Park Race. Ivanu jsme vyzpovídali – přečtěte si, jak se „Irča a Ivča“ dostaly k běhání, jak trénují a další zajímavosti z jejich (nejen) běžeckého života.

Co vás přivedlo k běhání a jak dlouho běháte?

Je to divný, ale začaly jsme od Covidu a běh jsme nesnášely a vůbec neuznávaly 🙂 Vždycky jsme sportovaly – mamka košíkovou, já basket a pak jsme začaly s Aerobikem. To jsem zas byla první já, to mamka dlouho otálela a nechtěla se jít potit mezi lidi na jedno místo a zvedat na povel ruce a nohy. Nečekala, že i aerobik může být slušný zápřah, když je dobrý lektor. Třeba já 🙂 Za Covidu byl útlum a my si musely najít jinou alternativu k pohybu. A tak jsem já začala s bruslemi. Lítala jsem na nich denně a už jsem to zvládala, a tak mě to nevyčerpávalo tak, jak jsem potřebovala, navíc se začalo už brzo stmívat a já po práci nestíhala, a tak jsem hledala dál. Viděla jsem, že hodně lidí kolem nás pobíhá, tak jsem to na pár metrech zkusila taky. Bylo to opravdu špatný… já fakt nikdy takhle neběhala a po těch bruslích – to byl fakt šok, ta krajina vůbec neubíhala, protože jsem běžela pomalu a když jsem zrychlila, tak jsem strašně funěla a vůbec…vůbec se mi to nelíbilo. Nebyla ale jiná volba a tak jsem zkoušela dalších pár metrů. Pak se přidala i Irča, že to taky zkusí, protože měla kamarádku běžkyni, která o tom i nadšeně často vyprávěla. A tak to dopadlo tak, že jsme začaly běhat každý den pro večeři pro rohlíky a víno 🙂 do obchodu cca 2 km. To je přece taky cíl! Postupně jsme k tomu přidávaly další ulice, další okruhy.

Můj hodně velký zlom byla první pětka v kuse, a to na společném závodě na letišti, kam nás zaregistrovala firma a já zjistila, že to dokážu.
Velká radost byla, když jsme to s Irčou zvládly proložit už i nějakým kopečkem a navyšovaly dál a dál a pak jsme strašně dlouho dobu běhaly skoro denně 8 km a najednou z toho byla závislost. Nakoupily jsme čelenky, lepší boty a nakonec i bundu do deště (který dodnes nesnášíme), do mrazu a běhaly pořád dál. Tomu bych nikdy nevěřila, ale myslím, že nás to hodně utužilo a dalo pěkný základ k imunitě.

Na začátku to ale pro nás bylo jen nutné zlo, abychom úplně nezakrněly.

Trénujte spolu, nebo každý zvlášť? Máte tréninkový plán, nebo spíše jak vás napadne?

Jééé, tak tréninkový plán vůbec. Nechci se nervovat plněním tabulek a plánů. A času popravdě už moc taky nemáme.

Takže mamka si sama občas 1x týdně vyběhne a já často ráno před prací. Ale žádný trénink, jen čištění hlavy a rozhýbání kloubů. Ale 4x týdně jsme ve fitku, a to společně. Mamka je můj nejvěrnější klient, který chodí stále na všechny moje hodiny (Jumping, Stepy AE, Bosu, Intervalový trénink) a je velkou inspirací a motivací i pro mladé cvičence. Takže jako trénink spíš beru tohle. Udržuje nás to v kondici i v rovnováze.
A když nejsou závody nebo se nám chce, tak naplánuji nějaký běžecký víkend a vyběhneme se společně někam podívat. Ať už po lese, po městě, do kopců, po památkách… je to různé… Naposledy to byla tour po Praze. A to je moc hezký a úplně v poklidu. Jen musíme dodržovat velkou přestávku na kafíčko a jablíčko 🙂 jako ve škole.

Poslední dobou dobíháte závody společně, je to motivace pro maminku?

To je různé. Něco máme předem domluvené, že poběžíme sólo. Protože já chci třeba delší trať nebo proto, že jsem jí zakázala víc maratonů za rok, nebo že chci mít oficiálně změřený čas. Něco zase předem víme, že je hodně těžký, špatně značený a neznáme to, nebo je špatný počasí a jdou drsné seběhy, tak vím, že budu „muset“ podat pomocnou ruku a že spolu to zvládneme. Je to hlavně psychická podpora, aby nedoběhla poslední. Běžíme spolu, ale musím jí slíbit, že tu cílovou čáru jí nechám překročit alespoň o tu sekundu dříve 🙂 A mě to nevadí. Když si o to řekne a hodně moc se bojí nebo vidím, že se trápí, tak mi dělá radost jí podpořit a přeci jen… ty ovace v cíli já samotná takové nemám 🙂 Většinou jsou totiž rádi, že Irča doběhla a můžou balit a jet konečně domů 🙂 Je potřeba se vzájemně motivovat a zvedat laťku. Stejně jako v tělocvičně.

Podle sociálních sítí to vypadá, že běháte závody každý víkend, je to tak? Podle čeho si závody vybíráte?

To jen tak nevypadá, to tak je. Bereme to jako společný výlet. Člověk se někam zase podívá, vyjede, popovídá, provětrá a ještě se cestou někde nají a nemusí vařit. Je to lepší strávená sobota, než doma s úklidem. Po tom pracovním týdnu si to obě zasloužíme. Mamka je stále aktivní, a i když hodně let přesluhuje, tak je stále na plný úvazek zaměstnaná jako paní učitelka na ZŠ, kde mimo jiné učí hodně hodin TV na druhém stupni a s deváťáky se ráda předbíhá. A těm malým zase ráda ukazuje po víkendu získané medaile.

Podle čeho vybíráme? To je různé. Někdy je to podle lákavého místa, kde jsme ještě nebyly a jen tak bychom tam nešly, nebo tam, kde mají dobrou kávu a mají záchody 🙂 a nebo je to prostě výzva. Nejraději jezdíme tam, kde někdy mamka už vyhrála nebo kde jí „podporují“ a kde je sranda.

Řídíme se heslem, že člověk se bojí toho, co nezkusí. Takže jsme byly už na několika mistrovstvích v silničním i horském běhu.

Co ty a voje práce? Všimli jsme si, že děláš trenérku, je to tak?

Po gymplu jsem věděla, že mě čeká VŠ. Věděla jsem, že to musí být něco, co voní sportem. Pečlivě jsem natrénovala na fyzické testy, aby mě vzali na Policejní Akademii, ale opakovaně jsem neprocházela prověrkou psychickou. Asi jsem moc hodná 🙂 Abych nezakrněla, tak jsem nastoupila na VŠ v Hradci Králové – učitelství se specializací na TV a vedení sportovních kroužků. Zvládla jsem úspěšně celých 5 let a měla možnost si vyzkoušet hodně sportů. Nakonec jsem ale skočila v logistice a přes pozemní kamionovou dopravu v ČR, přes zahraniční jsem se dostala až k námořní, kde už několik let dělám vedoucího exportních přeprav v DHL. Práce je to náročná hlavně psychicky. Ráda se brzo ráno před prací proběhnu, vyvětrám a jak já říkám – vytvořím si podtlak – a když pak sednu v 8 hodin v práci za stůl a začne stres a začne se tlak zvyšovat – dostane se na normální úroveň. Díky to mu jsem přes den vyklidněná a na nikoho neřvu. Ty problémy a nepříjemnosti, které případně nasbírám během odpoledne, tak ty vycvičím večer ve fitku.

Fitness trenérka, to je moje druhá práce aneb, když se koníček stane brigádou. Začínala jsem s klasickým aerobikem, pak Step aerobikem, pak přišla do módy Zumba, Kangoorobic, hodně mě i klienty zaujalo cvičení na bosu, kde posilujeme a trénujeme rovnováhu. Jako nejefektivnější průpravu pro ostatní druhy sportů považuju ale jednoznačně jumping. Jsem přesvědčená, že bez posilování nejde ani dobře běhat. Střed těla je motor a je potřeba ho mít v pořádku a silný.

Jsme rádi, že vás vidíme na našich závodech PPR, kdy a jaký jste běželi první? Jak se vám líbí?

Budete se smát, ale byl to váš zavírák sezóny, tj. Prokopák. Závod v Prokopském údolí jsme si vybraly proto, že jsem tohle krásné místo objevila pár týdnů před závodem jelikož jsme se tam s prací přestěhovali 🙂 Pamatujeme si, že lehce mrholilo (to my nerady), ale přesto jsme vyběhly v tílkách (to my rády 🙂 ). Tenkrát se mi podařilo doběhnout na třetím místě (chtěla jsem mít to bláto rychle za sebou 🙂 ), ale o vyhlášení jsem přišla 🙁 Šla jsem „lovit“ mamku, která ještě někde bloudila na cestě. Tím, jak běží pomaleji než ostatní, tak ke konci už kolem sebe moc lidí nemá a nemůže se někoho chytit a tak se lehce stane, že přehlédne šipku, nebo špatně odbočí. A to se stalo i teď. Naštěstí jsem jí našla a hnala před sebou do cíle. Bohužel to bylo už po časovém limitu a vy už jste časomíru sbalili a mamka má tedy tento závod nezměřený :(. Byla hodně smutná a i naštvaná, že na ni nepočkali. Pak jste ale přišli s cenou útěchy a i když pivo ani jedna nepijeme, tak byla moc ráda a přijela další rok do Šárky a na Konopiště!

Bohužel ji čekala nucená pauza kvůli velkým problémům s kolenem, a tak jsem ten další rok odběhala většinu závodů sama. Bylo to až dojemný, jak se všichni ptali, kde je mamka, jak se má a jestli je už zdravá. Už se tam všichni poznáváme, vy nás vždycky tak strašně hezky vítáte, že už je to jasný, a tak jsem nám oběma na rok 2025 nadělila kompletní sérii závodů, aby se nestalo, že se třeba na nějaký nedostaneme.

Líbí se nám hezká místa, dobré časové rozvržení do celého roku, příjemná atmosféra. Všechno je o lidech.

Děkujeme a přejeme mnoho zdraví a sil nejen v tomto roce!