„Prostě to zkus! Skončit se dá vždycky,“ říká ambasadorka a divadelní herečka Vladimíra Vokůrková

Co tě přivedlo k běhání? Začala jsi krátce po porodu, byla to motivace dostat se opět do kondičky? Nebo jsi začala mít nějaké sportovní ambice? Běhala jsi i před porodem?

Vždycky jsem měla ráda pohyb, ale nikdy to nebyl běh. Na základní škole jsem sice nějaké okresní (školní) soutěže běhala, ale celkově jsem se věnovala spíš tanci, aerobiku a později také vzdušné akrobacii na závěsných šálách. Běh jsem si „vymyslela“ až po druhém porodu. Chtěla jsem se vrátit do své původní podoby a hledala jsem druh pohybu, který může být náročný, ale dá se provozovat téměř kdekoli a kdykoli. Nejprve jsem si půjčila běhací pás domů. Pomalu jsem každý den odběhla nějakou kratší vzdálenost a po dvou měsících jsem pás vrátila a zkusila to venku. Bylo zrovna jaro a venku skvělé počasí. Začala jsem tedy běhat téměř denně. Taková moje chvilka, ve které dělám něco pro sebe a zároveň jsem jen sama se sebou.

Jak zvládáš spojení matky od rodiny, dětí a běhání?

Běh mi dává možnost trochu si odpočinout od neustálého starání se o dvě malé děti. Synové Eliáš a Mikeš jsou moje všechno, ale přece jen rodičovská dovolená s nimi byla dost intenzivní a všichni si občas potřebujeme vyvětrat hlavu a jen tak být. Když manžel zrovna nebyl v práci, vždycky je chvíli pohlídal a já mohla „letět“. Často ovšem chodil domů dost pozdě, takže jsem si zvykla na ty večerní a noční běhy. Teď už pracujeme oba dva, takže času je opravdu málo. Všechno je ovšem otázkou priorit. Mnoho lidí říká, že nemá čas na běh, ale když jim navrhnete, že si mohou ráno trochu přivstat, využít aktivně polední pauzu a nebo třeba až večer uzavřít náročný den příjemným proběhnutím, vytřeští na vás oči a odpoví, že jste se zbláznili. Evidentně to není jejich priorita, ale výmluvy zní často také dobře. Naši synové mají skvělé babičky a dědečka, kteří pomáhají s hlídáním, takže já si pak mohu dovolit rejdit i po závodech. Původně by mě závodit vůbec nenapadlo, protože jsem začala běhat a běhám sama pro sebe, ale atmosféra závodů bývá natolik vzrušující a trasy krásně naplánované, že se je prostě vyplatí absolvovat už pro ten zážitek. Některé závody bývají také charitativní, takže tam je pak další rozměr.

Běhá tvoje rodina s tebou?

Můj muž je velký sportovec, aktivně hraje celý život volejbal a mimo naše hlavní povolání se také živí jako sportovní komentátor, ale běh u něj nehrozí. Synové jsou ještě malí (dva a čtyři roky), ale nadchla jsem je, takže chodí občas běhat na ovál a také na různé dětské závody. Zatím to tedy vypadá tak, že starší syn potí krev a vždy vše poctivě a naplno uběhne, a ten mladší uběhne většinu na mých ramenou. Po nějakém závodě jsem hned v cíli chválila staršího syna za jeho výkon a on okamžitě odpověděl: „Ale mami, trochu jsem během toho fňuknul!“

Jak se ti líbí role Ambasadorky Prague Park Race? 

Jako ambasador PPR se cítím dobře, baví mě společné výběhy a hlavně samotné závody v krásné přírodě. Ráda lidem doporučím opravdu pěkný závod a právě tohle PPR může určitě zaručit. Labský půlmaraton mám ráda moc a letos jsem si na něm opět zlepšila osobák!

Jak si vybíráš závody? Máš nějaké oblíbené nebo si vybíráš náhodně?

Sama si závody vybírám velmi pestře. Nejprve tedy podle volného okénka v kalendáři, následně je důležité, kde se závod koná, a až poté hraje roli všechno ostatní (délka trasy, velikost závodu, myšlenka závodu…). Vyzkoušela jsem malé závody s cca třiceti běžci a látkovými čísly, která pamatují snad šedesátá léta a vyzkoušela jsem masové závody s několika tisíci běžci. Všechno má něco do sebe a opravdu se to nedá srovnávat. Několikrát jsem stála na bedně a vyhrála jsem krásné ceny a mnohokrát jsem stála v davu a tleskala těm, co stáli na stupních vítězů. Všechny tyto situace byly pravými zážitky a já doufám, že další budou časem přibývat.

Co tvůj trénink? Běháš systematicky podle nějakého plánu nebo jen podle pocitu?

Ráda bych trénovala víc a systematičtěji, ale momentálně si to takhle ideálně uspořádat neumím. Jsem herečka, miluji cestování, saunu, dobrodružství s rodinou, uklizený bytu, společnost, samotu, umyté vlasy, vůni pečení, dobré filmy, kávu, pivo, Prosecco a den má jen dvacet čtyři hodin. V běhání se snažím udržet hlavně pravidelnost a do budoucna se chci zaměřit na větší pestrost. Nějaký extra plán jsem nikdy neměla a letos jsem si na své narozeniny zaběhla svůj první maraton a rovnou pod čtyři hodiny. Ostatním bych ale takovou laxnost nejspíš nedoporučila.

Co bys vzkázala ženám, které by chtěly po porodu začít běhat nebo se dostat do kondice?

„Prostě to zkus!“ Skončit se dá vždycky a třeba v sobě člověk objeví netušené možnosti. A také je dobré si říct, že když začnu dnes, ne až zítra, tak svůj výsledek uvidím o den dřív!