Rozhovor s ambasadorem: Vše je v očích
Svůj instagramový účet používám jako osobní běžecký deník. Před několika lety jsem ho začala psát v režimu „když se podívám, kolikrát už jsem vyběhla, dnes už vyběhnu taky“. Není to o mě, není to o mém životě nebo názorech, skutečně jen běžecká kronika. Myslím si, že i tak to ale musí být osobní. Proto se nefotím ve slunečních brýlích, ani nefotím jen krajinky, kudy běhám nebo ostatní lidi, s nimiž běhám. Nadšení z výběhu vyzařuje z očí.
Proč se tvůj profil nejmenuje podle Tebe, podle jména, ale holka v běhu? To by přece mohl být kdokoli.
Jmenuje se, jak se jmenuje. Všechny posty na mém profilu jsou vlastně záznamy jednotlivých běhů. Jsou čistě pro mou motivaci. Vždycky je přece zajímavý ohlídnout se za sebe.
Poznávají Tě lidi?
Na závodech PPR mě samozřejmě poznávají, však jim taky předávám medaile v cíli Ale už párkrát se mi stalo, že mě oslovil i někdo zcela cizí na ulici, jestli nejsem holkavběhu. To potěší. Stejně jako třeba to, že někdo byl také na závodě a že si to užil a podobně. To je motivující.
Vnímáš roli ambasadora i jako poněkud zavazující?
Nemůžu si dovolit coby ambasador doběhnout poslední a zničená A i když mám běhání včetně závodů spojených především s radostí, na závody se chci pokud možno opravdu připravit, takže v tom kousek stresu přecejenom je. Předávání medailí v cíli šťastným účastníkům je pak pro mě odměna za tím dnem.
Pracuješ jako personální manažerka. K běhání ses dostala jako k úniku po pracovním dni…
…nejen po pracovním dni. Nikdy by mě nenapadlo, že bych začala běhat. Upřímně jsem nikdy lidi zapálené do běhu moc nechápala. Nepřišlo mi to zajímavý, zábavný ani motivující. Ale v jeden moment toho už bylo moc jako po pracovní tak i soukromé stránce a vyběhla jsem.
Těžké musí být kandidáty na pohovorech přijímat, ale jaké je pak i jejich propuštění? Míváš po takových dnech tvrdší tréninky?
Pravda je taková, že já prakticky jen propouštím Ale ne, neřekla bych, takový můj standardní výběh je sedm kilometrů. Nicméně i tak se musím překlenout přes kritický druhý kilometr. Prakticky na každém výběhu to tak mám. Když je prostor, snažím se vyjet i někam ven na nová místa. Někdo jezdí na výlety, já na běhovýlety.
Ví o Tobě v práci někdo, že jsi fakticky běžecký influencer s několika tisíci sledujícími?
Ano, obecně se to ví, dokonce s jednou kolegyní občas vyběhnu. Nicméně, že bych si v práci prosadila běžecký teambuilding, tak daleko ještě nejsem.
Jaký to je pro personalistu pocit být zpovídaný?
Je to zvláštní, je to trochu jak na pohovoru, jen na druhé straně. Respektive si to tak představuju, moc jsem jich v životě nezažila.
Co je pro Tebe na běhu nejtěžší?
První dva kilometry a vyhnout se zraněním. Nemyslím si, že toho naběhám tolik, ale jsem téměř přesvědčená, že běh v jakékoli míře prostě není pro každého. A najít svou míru je těžký úkol. A já už svou míru evidentně párkrát překročila. Jinak mi nevadí tma, zima, déšť, cokoli.
Ani to, že Ti většinou do druhého dne neuschnou boty?
Mám jich víc, střídám je.
Běháš sama nebo ve skupině?
Až na výjimky běhám sama. Je to čas pro mě. Má-li mi i nadále dávat, co dává, neměl by mi do něj nikdo vstupovat.
Co se v člověku pohne, když se rozhodne jít na svůj první závod?
Chtěla jsem si užít kompletní servis. Mít zajištěnou trať, nechat si změřit čas, mít zajištěné občerstvení a načerpat atmosféru závodu. Prvním závodem byl pražský Night Run na 5km a pak už asi Prokopské Údolí – Prague Park Race.
Podle čeho si vybíráš závody?
V první řadě podle lokality, termínu a distance. Pak možná podle atmosféry dané akce.
Co bude dřív? Poslední post na tvém instagramu nebo skončíš s běháním?
Dřív skončím s instragramem.
Na PPR jsi běžela všechny trasy krátké, kdybys chtěla běžet delší trasu, kterou by sis vybrala?“
Vybrala bych si asi Divokou Šárku, byla sice hodně náročná, ale vážně jsem si jí užila.
Jana Tušlová
- HR manager
- aktuálním bežeckým snem je zvládnout Košický maraton
- 5km – 26:23
- 10km – 54:13
- 21km – 2:08:08
- oblíbený závod – PPR Prokopské údolí
- oblíbený film/kniha s běžeckou tematikou – Born to run
